Hurá do nemocnice!

19. září 2014 v 17:59 | Christinia |  Deníček

Zdravím! Dneska bych Vám chtěla povědět o mé praxi v nemocnici. Již jsem ve třetím ročníku a na naší škole v tomto ročníku začíná praxe v nemocnic. Ráda Vám povím mé první dojmy z praxe.


Praxi jsme začali až třetí týden, protože předtím byly maturity a neměli by jsme učitelku, která by na nás dohlídla. Praxi máme v pondělí odpoledne a úterý a středu ráno. Ano, totálně všichni jsme byli z praxe vykulení a vystrašení, protože jsme nevěděli, co nás čeká. První praxe byla jen seznámení s oddělením, v mém případě Garc, seznámení se s pacienty a ostatním personálem. Přidělili nám pokoj, o který jsme se hlavně měli starat. S kamarádkou ve dvojici jsme dostali moc milé starší ženy, se kterými si moc rádi povídáme. Když jsme se opět sešli se třídou, všichni byli nadšení, čekali jsme to totiž mnohem horší.

Druhý den praxe byl ovšem už o něčem jiném. Začínáme totiž v půl sedmé, kdy už máme být nastoupené. Pro ty, co jsou z města, to není problém, ale pro dojíždějící, jako jsem já, to znamená hodně brzké vstávání. U mě konkrétně chvilku před čtvrtou, abych tam byla akorát. Autobusy nejsou ráno zrovna ideální. Když jsme konečně dorazili do šaten, všichni unavení, připravili jsme se na praxi. Po nástupu jsme po skupinách šli na svá patra. V mé skupině nás je osm. Ohlásili jsme se a sestřičky nám dali úkoly. Provést hygienu, umýt pacienty, upravit lůžka. Lidi, to byl fofr. V životě jsem nepřevlékla tolik lůžek za jednu hodinu. Zanedlouho si sestřička odvedla mou kamarádku ve dvojici a mě tam nechala samotnou. To by mi nevadilo. Vadilo mi to, že jsem na všechno byla sama a nestíhala jsem. Když jsem pak viděla ostatní pokoje, lidí tam bylo nejméně 4 a já asi na tři pokoje po třech lidech sama. Asi chápete, že po tomto výkonu jsem byla opravdu unavená a hodně stahaná. Pak se rozdávala snídaně a po snídani jsme dezinfikovali stolky, postele a podobně. A konec. Byla jsem opravdu ráda, když jsem dorazila domů. Ale večer na mě padla taková deprese ... neustále se mi chtěl brečet, napadaly mě hrozné myšlenky, bála jsem se, že to tam nezvládnu. Usnula jsem totálně vyčerpaná.

Samozřejmě, na druhý den ranní praxe jsem byla totálně vystrašená, co mě zas čeká. Byla jsem opravdu hodně nervózní a ani mé dvě nejlepší kamarádky mě nemohly uklidnit. Když jsme dorazili na oddělení, šli jsme na své pokoje. Měli jsme udělat hygienu, naštěstí jen ranní, která není tak namáhavá a náročná na čas. Také upravit lůžka, přebalit a tak. U toho jsme si s našimi pacientkami povídali a dozvěděli se o nich spoustu dalších věcí. U toho jsem se docela uklidnila. Nebyl to takový frmol jako minulý den a vše bylo podstatně lepší. Poté jsme uklidili trochu oddělení a šli dávat snídani. To byla pohoda. Mezitím, co pacienti měli snídaní, dopřáli jsme si přestávku. Byla fajn si trochu odpočinout. Poté jsme opět dezinfikovali u pacientů na pokoji, pohlídali, aby něco vypili a u toho jsme si s nimi povídali. Pak jsme měli už jakoby volno, protože nebylo co dělat. Našla si nás učitelka a prohlíželi jsme dokumentace pacientů. A už byl čas jít znovu do školy na vyučování.

Takto u mě dopadli první dny praxe. Popravdě, čekala jsem to mnohem, mnohem horší. Naše profesorka nás uklidnila, že teď děláme to nejhorší a postupně to bude jen a jen lepší. Hlavně se těším na dětské oddělení a do dětského domova. Hlavně vy, co jste také na zdravotní škole, nepřehřávejte si nějaké horory, co Vás tam čekají. Ano, je to těžká práce, ale je krásné vidět, jak jsou lidé vděční, když jim pomáháte ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lů | Web | 19. září 2014 v 18:43 | Reagovat

Já mám zdrávku už za sebou... a úplně mi to tu naší praxi připomíná, taky jsme tam začali chodit ve třeťáku, což je asi všude stejný, no... a ze začátku jsem z toho byla taky hodně vystrašená. Ještě u nás jsme nebyli po dvojicích, nebo tak... ale každý sám měl na starosti celý den třeba dva pokoje...
No, s tím dojížděním jsem to měla úplně stejně, celé dva roky, když byla praxe, jsem vstávala před čtvrtou hodinou... bylo to šílený, do dneška nechápu, jak jsem to zvládla, ale když to jinak nejde, nedá se nic dělat. :/ Věřím, že to ale taky zvládneš. :)
Jinak neměj strach, určitě si na tu práci zvykneš... já bývala taky hrozně vynervovaná ze všeho tam... občas to bylo taky fakt hrozný... ale byly dny, kdy to bylo i hrozně fajn... a do dneška na tu praxi hrozně ráda vzpomínám a ikdyž tomu sama ani nevěřím, ráda bych se do těch let vrátila. :) Určitě to budeš mít stejně. :)
A na dětském se mi taky líbilo asi nejvíc. :)

2 Kája Kája | Web | 20. září 2014 v 13:42 | Reagovat

Jé, tak ať se ti to líbí i nadále. V nemocnici bych asi dělat nemohla, ani netuším proč, ale prostě nemohla. Ani jen tu praxi v rámci zdrávky. Nemám ráda krev, tak možná proto :)

3 nataliedusk nataliedusk | Web | 20. září 2014 v 22:10 | Reagovat

Nejlepší kamarádka má taky ted praxi v nemocnici,začíná v 6 a končí v 11 tuším a říkala,že se jí tam zatím líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama